RANNÍ NÁLADA.

Vždy v ráno jarní, včera jak dnes,

drozd tady zpívá na větvi kdes,

vždy tatáž píseň, tón známý zpola –

tak radost jásá, tak touha volá.

V hluk města třese tónů svých jas –

když přichází Kdos, vždy zmlkne zas...

Ó, drozde-bratře, neznámý soku –

já vím: ty slyšíš hudbu těch kroků!

Neviděn, tichý, ve stromech skryt,

ty kroky Její necháš jen znít,

tvá píseň mlčí, jen touha dýchá,

a hudbu duší posloucháš zticha.

Ó, je to kouzlo: tu chvilku jít,

nic neslyšet, jen krůčky ty znít,

před sebou vidět – ó, akord bezejmenný! –

ten černý vlas vonět zapletený...