RANNÍ OBRAZ.

V činžáku bydlí mnoho rodin,

každá je skoro stejná.

Každého rána v osm hodin

pavlačí dlouhou přejde bosa

nakrmit kosa

bruneta obyčejná.

Zpěvavý pták se čistit musí.

Jak je to, bože, divné...

Panička smete ptačí trusy,

pokrčí všedním, tupým nosem

nad schlíplým kosem,

protáhne záda, zívne.

Děti řvou kdesi v prostřed síně.

Straší je bílá vana.

Kráčí tam paní jaksi líně,

koupání není sladkým losem,

pokrčí nosem

panička vždycky z rána.

Slunce jak zlatem tkaná šerpa

pokrývá všecky stěny.

Ze slunce člověk básně čerpá,

panička ale s všedním losem

pokrčí nosem,

vystrčí z okna pleny.

V činžáku tomhle trávím žití.

Snad je to v hvězdách psáno...

Dřív se ten hrozný barák sřítí,

než paní s manželským losem

přestane krčit svým nosem

jedenkrát, jednou jen ráno,

Maria panno...!