RANNÍ POBOŽNOST.

Vždy k Tobě, pane, chvátám v chvíli ranní,

zpěv jitra zní Ti, noci požehnání.

Co, o čem nevěděl bys, hýbá nitrem mým?

Před velkostí Tvou v prachu duch se sklání.

Co chce mé srdce a co jazyk žvatlá?

Můj nejsmělejší vzlet – jak liché zdání!

Však člověk líbí se Ti, tak jak žiju,

jak ve mně dech mé zní Ti děkování.