RANNÍ PROCHÁZKA.

Maličké kolmice, ke slunci vzpiaté,

zelené chmýří, růžové, zlaté

na teplém mase hlíny!

Zcuchaný miláčku, probuzený

laskavou sprchou světelné pěny,

má široká, líbezná země,

jak důvěrně hovoříš ke mně

za procházky ranní!

Pod dechem fialek, křehkými listy,

všechen jsem družný a všechen jsem čistý,

vím, srdce dnes neporaní.

A nohy mé smějí se na cestu,

pro chvíli rozkošnou nevěstu,

za procházky ranní.