RANNÍ PROSPEKT.

Dne úsvit kalný po hájemství těká

jak pozdravený člověk z choroby,

čís ranní soprán s výsosti se smeká

a sevření a zmatek působí.

Tu vzepnou se a zašelestí sosny,

jak ze spánku když zima políbí,

jak člověk ten, jenž zapomněl žít pro sny

a ony jeho plachost měly by.

A těly hnou jak žehnající kněží,

jichž cizí řeč je duchu vzdálená...

A ještě mír a mdloba kolem leží,

když říjení zní v dálce jelena.