RANNÍ ROZHOVOR

„Zpívej, zpívej, skřivánku,

když procitnou milující!“

„Je z polibků nebo z červánků

růžový nach na mém líci?“

„Nevím, ó, drahá. Vždyť v nočních tmách

vše u nás pozavíráno.“

„Milý můj, hle, už po špičkách

k lůžku nám vtančilo ráno.“

„Kolik hvězd sprchlo v tmavou tiš,

zatím co spala’s v mém klíně!

Věčnosti blíž jsme, zítřku blíž,

bližší jsme o noc hlíně.“

„Nehřeš! Nám co napsala

noc písmem diamantovým,

tobě – Přítomná-Bývalá –

v polibku jednou povím.“

„Věrná a dobrá! Při mně stůj,

z dlaní nech mne pít štěstí.“

„Řekni, že můj jsi, můj jsi, můj,

že u nohou tvých smím kvésti.“

„Tvůj jsem, když bdím, i ve spánku,

dni se náš den i stmívej.“

„Do ranního jasu, skřivánku,

do ranního jasu zpívej!“