RANNÍ VÍTR (I)

Hodiny šly a trvala dál pitka.

Veselé úsměvy rty vynutí.

Přenášel všechny přes zívnutí řídká

klep nevinný jak hadí uštknutí.

Bez srdce láska, beze srdce záští,

cupaly krůčkem drobné intriky.

A pohrdlivě každý čelo vraští

nad snem, jenž včera tvořil básníky.

Parfum se mísil s dýmem cigarety,

vzduch těžký byl a sotva průhledný.

S cigaret dýmem ironické věty

se rozplývaly v prostor bezedný.

Na stole růže v těžkém vzduchu vadly.

Koberce nesly stopu po víně.

Hádanku sfingy nikde neuhádli. –

Tu svěží vítr zavál do síně.