RANNÍ VÍTR (III)

Tichounce odejděme

ze síně, nyní němé,

dívat se do červánků,

koupat se v ranním vánku.

Tichounce, vyzvídavě

se pobrouzdáme v trávě.

Znavené oči prosí

o kapku ranní rosy.

Oči, jež dlouho bděly

a čekat zapomněly,

oči, jež zřely choře

na bídu, smích a hoře.

Den snímá nocí roušku.

Poprosme mateřídoušku.

Zvlhčeme rosou brvy.

Červánky tonou v krvi.

Krev tuto zrak nech vpíti.

V krvi se rodí žití,

co srdce zprahlé prosí

o kapku svěží rosy.