RANNÍ ZPĚV.

Hovoří k duši mé

světla a červánků let:

V neznámá daleka,

v žasnoucí svět.

Tam, tam, kde tušíme

touhami všemi,

úzkostmi, nadějemi

nového člověka,

na nové zemi.

Kupředu, kupředu, vpřed!

Bolestným zápasem

osud svůj utvářet, hníst.

S větším a větším úžasem

nového života list

obracet, číst.

Pevný žebř pevnými hřeby

přikovat k zemi a nebi,

vstoupat se vztyčenou lebí,

vítězstvím Jakoba jist!

K sladkému Ježíši

z večerních, půlnočních tich.

Z jitřních však plapolů

na hory nejvyšší,

k zářnému, věčnému Apollu,

k Musám všem, Olympu jich.

Sražen pak s vypiaté dráhy

přes příkré, skalnaté svahy

řítit se bez nářků, nahý,

zpokorněn, smířen a tich.