RANNÍ ZPĚV LÁSKY.

Můj svět je mladý a můj bůh je štědrý

a čas můj jest jen věčné podjaří...

Mně žití v žhavých srdcích vzhořet dává

plameny, jejichž horoucnost je dravá,

prosvětlí, protkne, prozáří...

Můj svět je mladý krásnou vírou v stálý

koloběh srdcí, která nestárnou.

Stráž stojím před hroby, jež propadaly

se v minulosti propast beztvárnou.

Neznají dnů již, lidských zákonů...

Leč znovu vysílám své posly jasné

po stupních Jakubových, duch kde žasne

zázraky kosmu, jasem aeonů.

Mnou veden zástup lidský vzhůru stoupá.

Fanfáry žití třepotné z tub kovových

můj sesiluje hlas, co v slunci žhnoucím koupá

se radostná ta cesta jich...

A vždy je ke mně milosrdný čas.

On zná již prázdná místa odstřelených

nezvěstným šípem. Nově vysílá

radostné šiky nových srdcí, duchů,

a moje píseň, vzklíčivší v jich sluchu,

lidštějším činí jejich hlas...