RANNÍM VLAKEM...

Ranním vlakem,

ty můj půvabný venkove, povezu si tě do města

a ve svém pokoji dalekozrakém

budu se s tebou mazlit a budu tě chovat na klíně.

O tvůj obrázek v zornicích

pečovat budu šťasten a tich,

vlasy, jež dýchají doposud senem, raději nepročeši,

smysly mé budou plny tvé vůně,

budou se másti a budou blábolit

jako po jižním víně,

budeš se mnou spát, budu tě mít,

jsi moje sluneční nevěsta!

Černé a plyšové lesní tůně

nikoho jako mne nepotěší,

vzpomenu-li si.

Z barevných mumrajů lučních květů

sotva si někdo takovou vzpomínku smísí,

jako já:

bude to výzva k lásce, k rozkoši, k boji proti celému světu,

otevřená náruč, dětinské: „aťsisi,“ nadšené allelujah!

Ve svém pokoji budu tě míti, přírodo, celou,

podzimní adieu bílé cesty

v listnatém háji buků a bříz

s dívčími sliby a zpěvnými gesty,

Říhovo jeteliště s mateří dušičkou na mezi,

křižovatku v lese, s nešťastnou madonou, půvabně neumělou,

paseku s oranžovými pařezy,

smyslnou měkkost zroseného mechu („dřímal bys?“)

i povel vzdoru, modrou ocel skály

a větrný pocel výšek, které mne k sobě zvaly,

bůhví, co slibujíce.

Také pastviště, zavlhlé příchutí nasycení,

jistě se vzpomínkou přiláká,

i se zpěvem pasáka

a s dobráckým bučením krav

– a ještě více,

starý, hučící splav

a jeho tříšť a bílé rozpěnění,

ještě více vezme mi klidu.

Každou chvíli budu tvou vroucností ovát,

přírodo, na klíně budu tě chovat!

Z rána k tobě jen přivoním, ale potom,

na večer, tebou zapiji vyprahlý, pustý

den a jeho bídu

a v noci

zabořím se do tebe celými ústy,

ale nikdy, budu-li jen trochu moci,

nikomu nebudu o tobě vyprávět!

Co komu je po tom,

že ty, přírodo, kterou jsem měl a kterou mám,

jsi pro mne dívka, věčně mladá, stvořená k lásky hrám,

že ti je asi jen šestnáct let,

že jsi svůdná, krásná a prudká

a přece něžná, jako když někdo ze samých „chtěl bych“ tě utká,

do snění pohroužená,

i kolem zdrojů života dovádějící skotačivě,

nejpůvabnější žena,

ve svých slibech a možnostech k šílenství pestrá,

ale, že proto jen nesmím tě celou svou vášní milovat náruživě,

protože jsem – jsi – jsme – bratr a sestra...