Ráno.

Ze klína noci mladý den

zardělý celý spánkem vstal,

na spící dole ještě zem

se, rozpustilé dítě, smál.

Pak peří ptáků dechem svým

rozčechral, listí stromů,

a se smíchem se zvědavě

do oken díval domů.

Na větev stromu nejvyšší

kos vyletěl,

za mladý den, za nový den

dík nebi pěl.

Když v domech ještě zavřených

už dlouho mlčeli,

že mladý den vstal, vrabci jim

do oken křičeli.

Do polí září zalitých

se díval starý pán,

a s ranní dýmkou, s čepičkou

si vyšel před altan.