Ráno.

Jaké to bylo ráno,

když jsem se probudila,

hrdá a smělá,

kdy bázeň jsem zdolala,

kdy radost ve mně volala

v slunečním jasu:

„Jdi poznat krásu!“

Šaty jsem oblékla světlé,

růží se ozdobila,

po cestě šla jsem vzkvetlé.

Svatá to chvíle byla

života mého.

S úsměvem zdravilo ráno,

spěchalo ke mně,

mateřská země

radostí se mnou plakala

rosou svých trav

nad štěstím, jež bylo ve mně.

Hudba se ve vzduchu chvěla,

počátek sterých bájí,

k našemu ráji

jíti jsem odvahu měla.

Jaké to bylo ráno,

když jsem se probudila,

šatečky oblékla světlé,

na cestě vzkvetlé

sama a šťastna tak byla!