Ráno.

Dyž sem šel s Mankou z muziky,

lidi huž stávali k práci,

venku se pjekně bryjdilo,

tůlik huž zpívali ptáci.

Já sem je s Mankou poslouchal,

bula to veliká krása,

cítil sem, ve mňe teký tak

něco že zpívá ha jásá.

Manka mňe pádla na prsa,

šáteček muchlala v pěsti,

tichounce, tiše plakala

ze samý lásky ha chčestí.