RÁNO

Roztopili jsme tisíce vysokých pecí,

až jitřenka mrká zarudlým okem:

občan chce míti svůj hrníček kávy

na lačný žaludek.

Stráň milenců umývá v rose

svá černá prsa.

Láska je špinavá práce,

samé saze.

Opilý, hlavu v polštáři z mlhy,

usnul u výkladu bílého týdne.

Zdá se mu, že zemřel mlád

na lyžích ve Spindelmühle.

Ale tramvaj už řinčí jako peněženka:

Hola, nemáte drobné?

A hodiny píší ohnivé menetekel:

za pět minut je pozdě.

V parku usedl na mokrou lavici

černý pán bez klobouku,

mrtvý, který přišel

po zakokrhání.

S Bohem! napsal včerejšek

blátem na boty.

Ale rohlík, který je dnešní,

hrozí růžovým prstem:

Carpe diem!