Ráno.

Šeř protrhla se světla tryskem ráno,

postřelo kraje zlatým pískem ráno,

kde jaké okno, zajásalo žití

a pozdravilo světlo slunce ráno.

Tam zbudil se i plod i zlaté kvítí

a děcko otci ve klín slétlo ráno.

Pak otec vstal, jde za své živobytí,

kde trmácí se, jak jen vstane ráno,

až zmizí stín, co na nouzi se chytí,

a jeho drahým žití vzplane ráno!