ŘASA.

Na písku prahnoucím po mořském přívalu,

kde nyní pařížské si děti hrají,

řas chumáč černá se ve žhavém úpalu

vod na pokraji.

V tom moři života, kam odhodil nás Čas,

kde ve vln věčné hře souzeno žíti,

zda úděl člověka jest víc než osud řas,

jež na břeh vmeteny kdes budou tlíti?