Rázně, ale moudře.

Za klidnou řeč, věrný katolíku,

zasluhuješ vřelých našich díků:

„Protivníků nestydatý řev

v tobě nikdy nerozpaluj hněv.“

Nadávky jich nesplať nadávkami,

hrubostmi ať vládnou oni sami;

jejich štvaní, svůdný, lživý křik,

slovem mírným vyvrať katolík.

Ano, neběží-li o zlé svůdce,

o sobecké vychytralé škůdce,

kteří matou zlomyslně lid,

rozrývají rodin blahý klid.

Za líného klidu žraví moli

zůstavují každý kožich holý;

nemá-li býť zhuben velkým zlem,

češ jej často ostrým hřebenem.

„Nejsi horlivým a vřele snažným,

váhavým jsi, ospalým a vlažným;

vzmuž se, sic Tě za válečných dnů

z řad Svých bojovníků vyvrhnu!“

Na sobecké Židy Pán vzal důtky,

překotil jim v krámě stolky, budky,

řka: „Vy činíte svou veteší

ten chrám Páně hříšnou peleší!“

Hroby zevně hezky bílenými,

rody hadími a ještěrčími,

farisey přetvářence zval,

před svůdníky národ vystříhal.

Kdyby se byl Pán k nim klidně choval,

vážně je, jak často, poučoval,

byl by se Mu vysmál kupčík Žid,

nebyl by Jej poznal dobrý lid.

Věrci-li kdy času přáli molům,

blížili se vezdy ku zlým bolům;

za pohody moli národu

způsobili hroznou, nehodu.

Komu dána řízná slova v rety,

mužně odhal nepřátely skety;

komu v duši dobrou dán jest klid,

za ohrožený se modli lid.

Káráme-li prolhaného štváče,

s krokodilem přetvářeně pláče:

„Odrážím jen vaše útoky“ –

Lháři, známe ty tvé uskoky.

Nestydatý, ošemetný vlku,

kdo má věřit tomu tvému plku?

Beránek že proud ti zakalil,

ač byl z něho pod tebou níž pil?

Dávno tajné věci zlé jsi kutil,

a nás věrce k obraně jsi nutil,

odrodilče, chystej národu zlý boj,

katolík má pro vlast ostrou zbroj.

Viz, jak dávný nepřítel se směje,

když blud tvůj svár do národa seje;

máš-li jiskru lásky k národu,

spoj se s Církví k jeho obrodu.