Rci, drahá, což jsme nedobojovali

Rci, drahá, což jsme nedobojovali

již tichý boj svůj, srdce se srdcem?

Viď, oba jsme se v boji tom již vzdali,

a láska je nám těžkým osudem.

Jsem Tvůj, Tys má; že jsme se zasnoubili,

to pouze smrt již může smazati.

My jeden druhému jsme vpolíbili

svou pečeť zlatou v něžné závrati.

Leč život životem, jen pokud bojem.

I láska bez boje by umřela.

Jest růži věčně zápasiti s hnojem,

by rostla, rozkvetla a voněla.

I lásce naší nový zápas kyne,

by nezalkla se v bahně všednosti...

Na tomto světě k srdci nepřivine

svou chudou chudý bez jha žalostí.

Zde vybojovat každý den si třeba,

má-li být lásky dnem, dnem svátečním.

A je to těžší boj než o kus chleba,

tu zápasíš i s vlastním slabošstvím.

Ach, nepodlehnout všednosti a zlobě

a nikdy neztratit svůj čistý sen!

A svátkem kéž náš styk i mně a Tobě,

i v přátelství až bude proměněn!