Rci, dušo...

Rci, dušo, jak Tě celovat

a jak Tě líbat mám,

rci, jak Tě tisknout ke hrudi –

já, šťastný v světě sám?

Rci, dušo, jak Tě chválit dost,

jak dost Tě míti rád,

můj bože, vždyť z Tvé bytosti

jde krása odevšad.

Tak vždycky, zlatá dušo má,

Jsi plná dobra jen,

já chudý květ, jenž za světlem

se točí opojen.

Má dušo, plná něhy Jsi,

Tvé srdce láska jest,

jak nemuset Tě v smrt mít rád,

oporo mojích cest...?