Rci, růže bílá...

Rci, růže bílá, kdo ti dal té zdoby?

Či všecka krása, již uspaly hroby,

na líčku tobě procitla?

A zář, jež na těch mrtvých retech zvadla,

či opět sladce na ústech ti zmladla

a v noc mé duši zasvitla?

Ó ruko má, ó srdce kouzlem spité,

co v nitru cítím, kterak vyslovíte!

A přec je to div nezničí!

A přec mi blaze: neb má růže smavá,

co ve mně lidského, již dokonává,

však rodí se, co slavičí!...