ŘEČ

Můj život je zasvěcen tajemství slova.

S tvých rtů čtu teď, dítě, to mysterium.

Já bez cíle bloudil, bez domova.

S mělčinou nesmířen, cíl mám i dům.

Odkud? a kam? Ty hloubko, ty vírná!

Od moře k moři jsme průplav. Jsme proud,

z dálek se valící do nedozírna.

Má mladinká řeko, jak vidím tě plout,

spojením vzniklá dvou ramen, dvou toků,

mám rád, pod nímž plyneš, ten listnatý krov,

tvých vlnek mám šplounání v sluchu a v oku,

můj život je zasvěcen tajemství slov:

jsou mateřsky důvěrná, nevinně nová,

však hukot v nich šumí, jak věčna van.

Naslouchám na břehu. Zvedám je. Slova

jsou škeble, z nichž promlouvá oceán.