ŘEČ JANA KŘTITELE.

Já nejsem, jenž má přijíti, jen jeho zákon kážu

a věrou v jeho blížení k pokornému hlav snížení

já zapřisahám vás a svatým slibem vážu!

Jak čihař z houští zahude, a ptáci v síť mu slétnou –

a stále půjdou blíž a blíž v tajemnou jeho kouzel říš,

až sladké písni bratrství je naučí svou flétnou.

Kos sedne orlu na peruť, a vrabec na dráp supu,

vlk ulehne si k beranu, a liška sedne na stranu,

a dravé touhy nebude, ni myšlenky o lupu.

Jak mocný vladař pokyne a slunce v běhu stane,

kolem něj hvězdy zazáří – a smírný úsměv na tváři –

tmy zmírajíce zašeptnou: „Ty rozkázal jsi, Pane!“

Tu člověk, bledý úzkostí, na všecko toto patře,

přemožen padne na tvář svou, a drcen tíhou velebnou

zašeptne: „Ty jsi Bůh a Pán!“ – A On mu řekne: „Bratře!“

Já nejsem, jenž má přijíti, tenť nad mne větší bude –

přesladký pastýř – národy zažene v palouk svobody,

jak stádo bílých beránků z močálů krve rudé.