Řeč krajiny

Jak tenkrát v mládí topoly nad řekou voněly!

Jak moje oči po vlnách do světa letěly!

Tančilo v jiskření modré a zlaté

srdce mé výškou a hlubinou jaté.

Nikdy ta touha má nebyla zhojena,

větrem ni vlnou nebyla zkojena,

ale Tvůj hlas mé srdce upokojil,

se světlem a vůní když v lásce se spojil.

Teď v slunci řeka a strom v květu zdobě

mi o Tobě mluví, a obrys hor zvedá mne k Tobě.