Recidiva.

Snil’s, že máš klid? – A v tom tě něco raní,

co’s nečekal, to padlo ze zálohy,

zříš v prachu všecky, jež jsi vzýval bohy,

a chmurné čelo zacláníš zas dlaní.

Tak bylo to a bude bez přestání,

klid, štěstí – bajky, bajek celé stohy!

Dřív otrkat si musíš všecky rohy,

než k velikému dojdeš – pohrdání.

Sta rozmarů, sta nápadů, sta bludů

se proti prostotě tvé duše vzpírá,

žluč v srdce sype ti a v život nudu.

Jak pomyslíš si: Ještě šťasten budu,

již pomýšlením tvoje štěstí zmírá

a dál se vlečeš v skepsi své a v trudu!