RECITANDO. (II.)

Vše rozdala jsem na almužny Svatých,

jen modlitba mně chudoby jest jměním,

dar – pohled soucitný k tvým hladným bděním.

Stvol lilije tvá chlouba v dlaních spjatých.

Zrak nebes, čela jas, proud vlasů zlatých,

čar údů cudných nad poklady cením.

Mně v děk stud prodej vášní burným vřením!

Hlad děkuj i mzdě hanby z měšců klatých.

Toť hyen hlad: i na hrob v tmách se vrhá.

Rouch padlý sníh mých údů mrtví vnadu, –

klet hyen hlad, jenž plátna s mrtvol trhá...

Tlum slídičů se stínem ulic plíží –

Mzdou krve zraď mě jim, buď prosta hladu!

Cnost za chléb do pout?... Ta se klaní kříži!