RECITANDO. (III.)

I ráje vzdám se, víry ve proroka,

skal hory strhnu, co nám dráhy dělí,

mně podej dlaň! – i zákon sklamu bdělý.

V dvou srdcích vypuč plesná blaha sloka!

Já k ráji jdu – lze vin jen bez poroka –

byť trudně v muk se tmách dni moje tměly

a bolné slzy na řasách se chvěly.

Bůh pro květ rosný poutá bahen zmoka.

Ó vítězná, msta dravě srdce sápe,

co po tobě v snech marné touhy volá!

Klam krve úlitbou v báj ráje tápe...

Proč z eklog lásky vám vždy pláč jen žen se vděčí,

ni touhám snubů krev-li neodolá?

Mne odsuď! Pravdy křest blud z klamu léčí –