RECITANDO. (LILIOSA. I.)

Ty bílý květe v sadu žhavých růží,

v chlad lopuch svite dne, v snech zabloudilý,

zda tobě motýl, vanem vůně spilý,

žár křídel k trsům květných sněhů druží?

Tvá dlaň se nítí plamem plných růží,

jich žeh – mé hvězdy touhou na sníh bílí.

Ne motýl, snů jen rosa květ můj chýlí,

zor jitra slunný vstříc jej tobě vzpruží.

Noc dusná neleká, co bouře loudí?

Tvůj sněžný zjev mi ochranou v ní plane,

v mých záhonech dech andělů jen bloudí.

Kam, kam tvé touhy po úsměvu zoře?

Pel jedné touhy v květ mi zlatě kane:

v tvých dlaní žáru vadnout u pokoře.