ŘECKÉ. (I.)

Hlava Olympu se bělá,

pata hory rumění se:

nejsou červené to růže,

řecká krev to v slunci rdí se.

O pomstu krev k nebi volá,

jme se takto hovořiti:

„Bílý sněhu, kterým hlava

Olympu se v slunci svítí!

Čemu hlas můj zadržuješ,

čemu nepropouštíš dále,

aby na křesťanských trůnech

probuzoval křesťan krále?“ –

Krvi Olymp odpovídá:

„Zimní slunce rozehřeje –

spíše ztaví sníh můj bílý,

spíše změní na ručeje,

nežli hlas tvůj probudí jich,

nežli led, jenž srdce kryje

těm, k nimž voláš, rozplyne se –

krvi! spíš můj sníh se smyje!“