Reflexe.

V neklidných dobách, krisi dne

rodí se duše neklidné,

s neklidnou touhou, nejasným cílem,

s neklidným srdcem, neklidným dílem.

Netuší obsah katastrof,

jez volá pathos jejich slov,

půjdou a zajdou tak jako v snách,

lehký jak k tanci krok, lehký jich vzmach.

Aniž by věděli, nový svět odkryjí,

aniž by chápali, starý svět zabijí.

V neklidných časech, v době bídné

rodí se duše klidné.

Těžké jich sny a těžký jich krok,

těžké jich jaro, těžký rok,

těžký je cíl, jejž v dálce vidí.

Těžká žeň, kterou klidí.

Pochody spletité myšlenky lidské

v jistotě vidí matematické.

Tušíce osudnost svých, cizích běd,

jdou přece v před.