REFRAIN

Hlas příliš úlisný se začal ptáti,

zda se má duše opět nenavrátí.

I plamen v krbu novým teplem vzplál –

má volná duše musí přece dál.

Má volná duše v činu, v lásce, v hněvu,

bez posměchu jde a jde bez úsměvu.

Je každý sám – a díky, že je sám!

Nikoho nechci, ani nečekám.

Ó samoto, jak bolí léta dlouhá,

kdy člověk se i vlastní síle rouhá!

A kdy jen stále čeká, čeká, čeká,

na bratra ne-li, aspoň na člověka.

Sám přece je – a díky, že je sám!

Nikoho nechci, ani nečekám.

Vše přebolelo. A můj refrain teď

je duše vzmach i ples i odpověď.