REFUGIUM.

To není všecko Madonno ty bílá,

jež v sny mé dětské růže nastýláš,

v tvé ručce sněhobílá růže zbyla,

ó pověz, zda ta pro mě, pověz zdaž?

Zda červeň žhoucí rtíků tvojích malých,

v mé srdce vpustí krůpěj naděje,

či mně ten žití trudný hořký kalich

tvým slovem naděj slední zavěje.

Ó pověz, Madonno ty moje bílá,

ty jediná jen všecko sama víš,

zda básně jiskra, zda ti zbyla síla,

a ty ji znovu v oheň zapálíš?

Mě melodie z dětinských těch časů

tak volné ve sny moje hlaholí

a tebe zřím uprostřed toho jasu –

ó Májo, nevíš, jak to zabolí!,.