„REGINA COELI – ANCILLA DOMINI!“

Čtu ten nápis znovu, znovu

nad obrazem Marie;

nelze říc’ to ani slovu,

co tu sladké krásy je!

Něžný sklon té luzné hlavy,

snivé oči sklopené,

obličej tak dětsky smavý,

útlá dlaň se k dlani pne.

Andělské to tílko děví

halí roucho padlý sníh;

co tu kouzla jen se jeví,

cit tvůj všechen zjih’.

Kol postavy svatozáře

vlní se jak do věnce,

jako skví tam od oltáře

vystavená monstrance!

V blahé lásky rozkochání

v cit se duše rozlila;

co víc uctít, nevíš ani:

Regina? či Ancilla?!