REGINA COELORUM.

– – a papež Gregor věru dobře činí,

že k matce boží řídí prosby lidské.

Uvažme všecko: Spasitel náš jasný

je s lidským tělem nyní v slávě boží.

A na tom těle má též ran všech jizvy

a v paměti má všechny zloby světa.

Je svatý, dobrý, nejvýš spravedlivý,

však že je svatý – musí být i tvrdý

a že je dobrý – musí k zlým být přísný

a že je spravedlivý – musí trestat.

Neb svět je pánví nepravostí, hříchů,

předsíní Gehenny a říší Zlého.

A v tom má tedy papež Gregor pravdu.

Chtít prosit Spasitele – marná snaha.

On nesmí ani prosbám těm dát sluchu

a jistě také nechce. Sám bych zřek se

– a jsem mnich prostý – styků všech s tím světem,

kdybych tu býval sklidil zkušenosti,

jak Kristus Pán je nese na svém těle.

Však dotvrzují obrazy nám ony,

jež v chrámech nad oltáři v zlatém poli

z kaménků pestrých jsouce sestaveny

podobu Páně věrnou ukazují

– ji umní mistři podle nařízení

biskupů svatých přesně prováděli,

ti zdědili ji od předchůdců svojich

a tito od svých, až se k apoštolům

žebříkem takých pevných zvěstí dojde –

a Pán náš na nich přísný je až k zlosti

a neoblomný, prosbám nepřístupný,

jen na soudy a tresty zdá se myslit.

Tak Gregor papež v rozpoznání všeho

a osvícen jsa jistě poslem božím,

tím andělem, jenž často rozpráví s ním,

na dobrou Matku Boží ukazuje,

k ní prosby, vzdechy, lítost řídit káže,

což správno jest. Máť boží je přec matka,

jež vždycky ještě smí se přimluviti

u Syna krále. Pravda, na Golgathě

jí srdce puklo. Ale v oslavení

nynějším jistě všecko zapomněla

a radostnými zraky dívajíc se

vybízí přímo všechny trpitele

jí svěřiti se, jí jen důvěřiti,

neb může-li kdo oblomiti Krista,

pak Panna je to, roditelka jeho.

A v tom má tedy pravdu papež Gregor.

Hle, mor byl v Římě. Město vymíralo

a vyhaslo by. Kázal papež Gregor

velikým průvodem jít k chrámu Matky

a šli jsme tedy. A hned to se stalo:

Nad starým Kastelem se zjevil anděl,

meč v pochvu schoval a mor rázem zmizel.

Ó Matka mnoho, Matka všecko zmůže.

Vždyť za královnu nebes povýšena

pluk andělů má stále k službě svojí.

Kde Syn je vázán tuhým božským řádem

a nesmí ani, byť se mu i chtělo,

královna Matka o své vůli může

a nemůže-li, všeptne prosbu Synu

a Syn, jenž nesmí dáti na hlas světa,

dá na hlas Matky. Neb i v božském řádu

má Matka místo své, jež nepomíjí.

A tak je jisto: zásluhy má velké

o město Řím a církev papež Gregor

a právem za živa jej světcem zovou:

však ze všech jeho zásluh nejpřednější

je ta, že ukázal nám na Máť boží,

že naučil k ní utíkat se lidstvo,

k ní obracet se v bolestech a přáních,

za jitra prosit o všechen zdar pro den,

z večera prosit o poklidné spaní,

v životě prosit o smrt bezbolestnou,

v hodině smrti o soud milosrdný.