REGINA ISOLANOVÁ. (I.)

Ani šelest. – V tichém ruchu

hodina se blíží duchů.

Lampa svítí. Matka boží

hledí v teskném hoři dolu

na Syna, jenž hyne v bolu,

na hlavě korunu z hloží.

Ticho vůkol o půlnoci.

„Sprosť mne viny, v tvé jsem moci,“

kolem kříže ruku vine –

„chraň mne, mocný Hospodine!“

Pode křížem leb se šklebí.

„Přeludem jest život celý –

hledej štěstí pouze v nebi –“

zdá se šumět v tiché celi.

„Láska – přelud?“ Šeptá tiše

jako ve snu abatyše.

„Není lásky na té zemi?

Mlčí vše? Svět celý němý?“

Hledej lásku k Spasiteli –

viz ten stín! Tvá láska kráčí –

Na krvavý stín zrak šine,

k zemi pólo klesá v pláči.

Ani šelest. V tichém ruchu

hodina se blíží duchů

blíž a blíž – jak hudba s výší,

rajských křídel šelestění...

Hudba, zpěv se střídá, mění

obklopujíc abatyši...