REGINA ISOLANOVÁ. (X.)

Do okénka cely

padlo jitra plání,

tam, kde v zadumání

abatyše sní:

Paprsek ten skvělý

rozlil svoji záři

po ubledlé tváři,

jak by snil též s ní.

Ruce kolem kříže

pod obrazem Panny,

paní z Isolani

klečí skloněna:

skrze cely mříže

jarní větřík v chvění

věje políbení –

lásky ozvěna.

Za polibkem jara,

z chladnoucího těla

duše odletěla,

navždy smířena:

Na rtech úsměv hárá,

odpuštění v čele,

jež jí vtiskla vřele

láska plamenná.

Tak ji našly sestry

na úsvitě z rána,

jak by před ní brána

ráje dokořán:

květů dárek pestrý

oknem poslal vánek –

tichý míru spánek

světů Pán...