Řekly sobě růže kdysi,

Řekly sobě růže kdysi,

že své vůně pozbudou,

slavíky že rozněcovat

vůní k zpěvu nebudou.

Řekli sobě slavíkové,

že už zpěvu pozbudou,

že se růžím nikdy více

zpěvem kořit nebudou.

Minul den a smutek v oku

na sebe se dívali,

minul den – než přišel druhý,

slavíci zas zpívali.

Zpívali tak čarokrásně,

až ty růže zplesaly,

a ti pěvci vůní zpití

s větví k růžím sklesali!