REKOVÉ DĚJIN.

JDOU světem z pola lidé, z pola bozi,

maso a krev, a srdce z mramoru

a na vítězné vystupují vozy

a žerdě vrážejí svých praporů

do lidských prsou chladně, bez bolesti;

a lidstvem, které jich se bičů bojí,

k Olympu slávy cestu sobě klestí.

Jich tvrdé stopy tvoří lidské děje,

než dějinami cesta nazve se,

jíž král i žebrák jako člověk spěje,

prach do prachu, a než se povznese

na podnož bezcitu a beznaděje

a bohů slávy prosté lidské štěstí.