Rekruta a fotograf.

Po celé dni tu sedávám,

zívám dlouhou chvílí jen,

marně na lidi čekávám,

s toužebností hledím ven.

Ký div – konkurence všady!

komu osud není práv,

když už žádné neví rady,

pak chce býti fotograf!

Krev má často v rozeplání,

slyš, Rubense, žaly mé!

Největší mně namahání

nemůž dobýt slávy tvé.

Stará nechce míti vrásky,

trpaslík chce obrem být,

hrbatá být vzorem krásky,

zvadlá mladostí se skvít.

Každý hejsek galantní

rád by byl intresantní.

Přes to přese všecko vesel

zůstanu já povždy jen!

Fotograf jsem umělý,

jenžto rád se veselí!

Blíží kroky se neznámé,

Titiane, slyš,

umělcův-li vzhled si dáme,

imponujem spíš!

Pozdrav pán bůh!

Má úcta!

Kde zde najdu pana grafa?

Máme geo-, steno-, litografy,

kali-, ethno-, typografy,

však já jsem fotograf!

Fotroglaf?

Fotograf – foto –

Fotro –

Já jsem fotograf!

Vy že jste fotroglaf?

Pak jsem, kde býti mám!

Jsem, pane, fotograf!

S čím mohu sloužit vám?

No tak!

Ó prosím!

Dělá pán obrázky?

Ba ovšem – bez otázky!

Ráčí pán snad poroučeti

miniatur – profil – en face?

Hned chci pánu vyprávěti,

jak svůj obraz mít chci as.

Pozor!

Poslouchám!

Chci být velký, martialní,

jako kaprál kapitální –

při tom štíhlý, elegant,

jako náš pan leutenant;

kníry dlouhé, jak profous,

k tomu pěkný, plný vous!

Tváře chci mít červené jak zoun,

jak bych foukal bombardoun!

Zda rozumněl pán,

co chci všecko mít?

Co jen možná,

vše má k službám být!

Postavte se zpříma tam!

Nevěří pán, vojanskou že míru mám?

Stůjte hezky volně, pane.

Ty můj svatý Floriáne!

Hlavu dejte trochu výš!

Nelechtejte – k čertu již!

Pěkně se též usmívat,

ale prosím ne se smát!

Jenom hodně velké kníry!

Spravedlivé budou míry!

Rovně stůjte, přímo zrak!

k aparátu rychle pak!

Ha, což zastřelit mne chcete?

Pryč s tou mitraillesou hned!

Sice na hřbet dostanete

kakraholtskou odpověď.

Je to trulant! Pán Bůh s námi!

Rozbiju tu všecky krámy!

Co vy za kanÓn tu máte,

je jen roura nevinná!

Ať mne více nelekáte,

neboť já jsem hrdina!

Ještě jednou prosím tedy –

prenez place!

Konečně tu obraz ňáký!

Chraň mne Zeus před vojáky!

Strpení jen okamžik!

Obraz bude magnifique!

Šlo to dobře, bohudík!

Drahá matko má,

zítra žádost tvá,

vyplní se stůj co stůj,

obraz přijde můj!

Jistě Mariin zrak

též ho shlédne pak,

zvolá: Pane náš,

toť je Vojtěch váš!

Vísko milená,

odtud vzdálená,

jak toužím, ach,

po těch dědinách.

Obraz, pane, vyveden.

Nuže, sem s ním, rychle jen!

Pozítří ho obdržíte.

Dnes ho ještě opatříte!

Bych se zbavil toho Janka,

jiný obraz jemu dám;

takového Jelimánka

snadno tady vyhledám.

Ten obraz hned mi dáte?

Ba ovšem, tu ho máte!

Jsem trefen, na mou čest.

Aj jak to krásné jest!

Ba na mou čest,

toť krásné jest!

Ba na mou čest,

toť blázen jest!

Zdařila se mně ta lest,

veliké to štěstí jest!

Hezký obrázek to jest,

těší mne to, na mou čest!

Ba na mou čest!

Ošálen jest!

Až mne spatří holky zdálí,

na stráži jak budu stát,

láskou by se nerozplály,

pozor musej' dát!

Rataplan –

v čele tambor pán!

činadra

pak spustí muzika,

toť rozkoš veliká!

Ha jaká slast, vojínem být

a v slávě žít!