Rekrutská.

O Bože, jak já šťasten jsem,

že rakouským jsem vojákem,

že mohu nosit v zadu tele

a repetýrku s bodákem.

Ó není větší radosti,

jak když se hrnem z pevnosti,

tu vykračujem jako lvové,

až zem se třese úzkostí.

A dobrý chléb má císař pán,

ten každý den nám uchystán

a maso, zupa – to se lupá,

dík upřímný buď za to vzdán!

U nás je stejnak pro všecky:

Čech, Maďar – všecko německy,

tím jazykem vše porazíme

jak slavný maršál Radecký.

Co se pan kaprál namučí,

než nás to všechno naučí,

ty kvérgriffy a glencibunky,

hned zlíbal bych ho v náručí.

Ó jak to přece krásné jest,

když umí voják flintu nést,

a pan feldvébl, naše matka,

má zaslouženou za to česť.

Být zupařem, to moc platí!

To bych si mohl foukati!

Když raport nese – kumpanie

hned celá dělá do gatí!

Pan hejtman přijde na raport

a kroutí sobě sakraport

a volá: Ajnšpern, nix cum fresn

ten sakramentský Hanák dort!

Ja, kdo se nechce figovat,

kdo nechce lézt a ibovat,

kdo s cibilem se kamarádí –

ten musí v base brumovat.