REKŮM NA JIHU.

Té drahé krve, jejíž vroucí pramen

se po Balkáně rozlil z vašich ran,

jen jednu mocnou vlnu, jeden plamen

do našich prsou, našich hlav i ramen!

Jen vaší vzletné vůle jeden van!

V hruď třaskají vám kule, rvou ji dýky,

vás, junáci, však muka nebolí;

vy za smrt spravedlivých díte: Díky!

Jen vy jste božími teď bojovníky,

již silou víry s křivdou zápolí.

Ten pravý bůh, jenž sobě za rytíře

vás vyvolil, bůh lidskosti jest on!

Ó, jaká mohutnost v té vaší víře,

jež starý hřích – jak přemožené zvíře –

svou zbraní posvěcenou kácí v skon.

A k tomu vítězství již od jinošství

až do dne smrti zrálo toužebné

těch sebeobětovných reků množství:

My klekněme, neb zjevilo se božství

i lidství ve své pravdě velebné!

My modleme se: Byť jen po krůpějích,

kéž krev ta hrdinská se obrodí

nám v otčině a v srdcích synů jejích!

Kéž bojovníci boží v nových dějích

též naší vlasti opět vévodí

a v triumf nad křivdou ji provodí!