REKVIEM (III)

Z léta putování bylo po hranicích,

po horách, jež vezdy muže zvou

výškami a slavnou tišinou,

oblak hrou, tmou mraků bojujících..

V létě řekl bys, lze spočinouti muži

v ženy náručí a při chorálu včel,

kdy se země taj v tvé srdce zahleděl,

zkvést mu dal plamenem něhy v růži,

v létě, víš to už, se básník zase vrací,

básník hovoří ke stínům lesklých skal

o všem, co tu bez kořisti miloval,

co pochoval, i o tom, co se ztrácí..

Ale tento básník tiše na hranicích

zří, jak vedle víry vrací se i zlo..

Ah, tady srdce bojem navřelo,

velkou vášní velkých bojujících!