ŘEKY.

Rozvlnily se řeky daleko, daleko

širokou nivou v daleká města,

stříbrné řeky ve zlatém slunci,

na březích smutné vrby a topoly.

Paprsky hrály v zářících vlnách,

a na nich lodi vzdutými plachtami

jak ve snu spěly bez klidu, tajemně.

A tak v mé duši se myšlenky rozvily

s touhami v dálku za sladkým štěstím,

které se skrývá v dalekých městech –

však marně náruč do dálky rozpínám,

měsíce srp když ozlatil hory,

a srdce, štváno tužbou a bolestí,

jen zří, jak štěstí zašlo mu na věky.