Řeky peřejemi...

Řeky peřejemi

teplý větřík zmítá,

mladá vlaštovice

nad vlnami lítá.

Žaluje a volá

trpké svoje žaly,

že jí teplé hnízdo

lidé rozkopali. –

Bože, milý Bože,

oni ptáci skrovní

s povrženou láskou

napořád si rovni.

Útěchy jiní není,

žalujíce bloudí,

vyplašeni z hnízda

troudí se a troudí.

Bloudí bez přístřeší,

až je náhle oba

zapramení příval,

zapomene doba. –