RELIQUIE.

Tak častokrát se v chudém bytě stane,

kde holá bída z koutů všech se dívá,

že ve veteši krása vykládané

ti skříně, obraz vzácný, číše kývá,

jež jemně ryta, v slabém světle plane.

Tu stará paní, jejíž krásné tahy

už rozoralo hoře ostří bědné,

si vzdychne jen, a slzí pramen vlahý

jí vstoupí v zrak, a dí, když údiv shlédne:

To z lepších časů zbylo, pane drahý!

A potichu se řine slzí příval,

a paměť spřádá vše, jak bylo kdysi –

teď jakby ret se slabě pousmíval,

co oko s láskou na tom skvostu visí...

Ó, písně mé z dob, kdy jsem šťasten býval!