RELIQUIE.

Mně kvetla v duši zázračná květina,

v ní spala rosa zlatem obetkána,

květ žárem hořel jak den, když shasíná,

a voněl jak dech našich lesů z rána.

Tak opojný byl jak dívčí polibek

a sladký jak sen první lásky junný –

ó odkvet’ též tak jak milování věk

parného léta žárném na výsluní.

A odkvet’ jak shasne svit slunce jediný.

jak opozděný kvítek na jabloni –

teď sbírám svadlé listy té květiny,

však ani jeden z nich už nezavoní.