RELIQUIE.

Tak dvě, tři upomínky chudé

jak smutný plápol hrobních svic,

toť vše teď, co mi z lásky zbude –

a nic víc.

Ty vaše oči vidím líné,

jež nedoved’ jsem – víte snad –

na světě nikdy k věci jiné

přirovnat.

Ó, polních chrp těch barvu mají,

jež slunce žárem zbledly již,

a líně vzhůru pohlédají

v modrou říš.

Měl jsem je rád v té unylosti

i rád v těch okamžiků pár,

kdy pod polibky, v tanci, zlosti

vzplály v žár...

Na nožky vaše myslím malé,

ty pracovité, vábné tak,

že svedly k sobě v každém bále

každý zrak.

Ó, jak mi smutně zní tón známý,

když slyším někde hrát neb pět

tu polku, již jsem tančil s vámi

naposled...

Pak na ten parfum vzpomenu si

a vždy mne pojme teskný žal,

tím vždycky váš vlas jemný, rusý

dýchával.

Když pod stinnými stromů krovy

jsem k vaším skráním rety klad’ –

ó, mám ten parfum topolový

z těch dob rád...

Toť vše, co mi teď z lásky zbude,

jak smutný plápol hrobních svíc,

tak dvě, tři upomínky chudé –

a nic víc...