reminiscence

benátskou nocí na širém moři

je hvězdná obloha daleká.

stříbrný měsíc bělostně hoří,

džamije k spánku se převléká.

bublání zvonců usnulo v dáli,

i stáda loudavá usnula.

pro mrtvé ještě jsme neplakali,

a sládne noc, jež se nahnula

pod starý platan k turecké kašně,

kde v mělké míse zpívá proud.

vše je jak ze sna a ztlumené vášně,

jsme ostrov vlažný, jenž chce plout.

stříbrným pelem na oknech zkvetlo

tajemství mřežoví rudému.

ach, je to vskutku měsíční světlo

anebo tvář tvoje v harému!

snad čekáš na mne už na divaně,

na rtech svých jantar narghilé,

a usmíváš se očima laně,

jak verše přinesu zpozdilé.