REMINISCENCE.

Kolikráte v zamyšlení

duše se mí zastaví,

a stín vidím kráčet mimo

Ben Akibův mlhavý.

Posměšně se moudrost jeho

kol mých uší ozývá

jako moucha neodbytná,

dotěrná a zlobivá.

Všecko staré, nuže ano,

mudrče ty veliký,

poesie konec vezme

v jícnu matematiky.

Až se vyčerpají všecky

slov a forem představy,

plastiky i poesie

žalný skon se dostaví.

Ze všeho jen pazvuk holý,

mdlá a bědná kopie,

v nedostatku zaměstnání

kritika též dožije.

Nicméně v té mele hrozné

zbude pravda veliká:

Vrána nikdy nedovede

nahraditi slavíka.