REMINISCENCE.

To netušil jsem, že též jednou štěstí

i k citu mému promluví tak jemně,

že nad propastmi ukrytého scestí

zas hvězdou zlatou vzplá mi náhle v temně.

A častokráte v blahé chvíli snění

zřím očí jas, jež jako hvězdy planou,

a vzpomínám jich nyní v podjeseni,

když věčnou krásou do písní mých kanou.

A zachytnu tu každou píseň v hrudi,

když zašlá vzpomínka ji v nitru hlásá,

tón nadšený ji v příval náhle budí,

když okřídlený zpěvák v parku jásá.

Vše, co jsem miloval a k čemu touhou

jsem přál si dojít, chtěl bych zase prožít,

a zase slokou líbeznou a dlouhou

jas vzpomínky do písně svoji vložit.